1. den (5.6.2010)
V 8 hod. ráno vyrážíme ve velkém očekávání na Ruzyni, odkud v 11:45 odlétáme přes Istanbul, kde čekáme 3 hod. na další spoj do Nairobi, hlavního města Keni. Tam přilétáme po nějakých šesti hodinách letu kolem půl třetí ráno místního času (hodinky posouváme o hodinu dozadu). Po absolvování vízového procesu, který zahrnuje dva formuláře, otisky prstů, foto a 25 USD vyrážíme hledat naše průvodce. To se po chvíli podaří a před čtvrtou ráno se konečně ubytováváme v hotelu Nairobi Safari Club. Hotel působí velmi dobře, i když vybavení pokojů má již nejlepší léta za sebou.
2. den (6.6.2010)
Probouzíme se do mlžného deštivého rána a po snídani odjíždíme na jednu z čajových plantáží poblíž Nairobi. Brzy se dělá hezky a po několika desítkách minut jízdy přijíždíme na stylovou farmu pocházející z roku 1918. Od její anglické majitelky se dozvídáme něco o historii a způsobu pěstování čaje, čeká nás ochutnávka a výborný oběd. Trávíme zde několik příjemných hodin a později odpoledne vyrážíme zpět do Nairobi. Právě včas, neboť o sobě znovu dává vědět končící období dešťů. Ty jsou zde dvě. Vydatnější v dubnu a květnu a slabší v říjnu a v listopadu. Od našeho průvodce se ale dozvídáme, že v Nairobi, které leží v nadmořské výšce asi 1800m je takovéhle počasí po celý rok.
3. den (7.6.2010)
Po snídani se naše jedenáctičlenná skupina rozděluje a tři vyrážíme napřed k jezeru Naivasha, vzdálenému cca 90km na severozápad od Nairobi. Naivasha je jedno z mála sladkovodních jezer v Keni, většina ostatních je alkalická. Ostatní zůstávají v Nairobi, kde v rámci své profese absolvují nějaký odborný program.
Po nějaké době sjíždíme z náhorních planin, přičemž nás provázejí nádherné výhledy na „Velké příkopové údolí“, které se táhne 4830km ze severní Sýrie až do centrálního Mozambiku. Míjíme vyhaslou nepříliš vysokou sopku Longonot a kolem jedné odpoledne se ubytováváme ve velmi pěkné Sopa Lodge.
Odpoledne trávíme v areálu lodge, který přiléhá
k jezeru Naivasha. Areál lodge je opravdu velký a je tu toho hodně
k vidění. Procházejí se tu antilopy, zebry, opice a spousta dalších.
Prostor pro pohyb je ale trochu omezen kvůli nebezpečí hrozícímu od hrochů a
buvolů kaferských a za určitou hranici je možné jít jenom s doprovodem
z personálu. To však není žádný velký problém, ochotného personálu je
dostatek, zvlášť za malé spropitné. Ze stejného důvodu je potřeba doprovod po
celém areálu lodge
i po setmění.
4. den (8.6.2010)
Tento den trávíme focením a natáčením všeho, co v areálu lodge chodí, leze a lítá.
V noci se ještě vydáváme s jedním z místních na pozorování hrochů, nemusíme ale daleko, procházejí se jen pár metrů od našich chatek (nebo spíš menších rodinných domků).
5. den (9.6.2010)
Dnes už se začínáme trochu nudit a tak netrpělivě očekáváme příjezd zbytku skupiny a nějakou akci. Asi jsme si měli zajistit výlet třeba do blízké „Hell’s Gate“, ale co se dá dělat. Užíváme si tedy alespoň bazénu a pestrého života kolem nás.
Ostatní přijíždí kolem třetí odpoledne a užasle objevují okolí. My tři pokračujeme ve válení se, připravený program nás čeká až od zítřka.
6. den (10.6.2010)
Ráno a dopoledne trávíme určováním zvířátek co máme na fotkách a ve dvě odpoledne konečně vyrážíme na „Crescen Island“, soukromou rezervaci na jezeře Naivasha.
Asi po čtvrthodinovém přesunu auty nasedáme na dvě loďky a vyrážíme na jezero plné hrochů, pelikánů bílých, kormoránů a x dalších ptáků vč. orlů bělohlavých. Po cca hodinové okružní plavbě vysedáme na ostrově, kde máme možnost pozorovat pakoně, zebry, žirafy, antilopy, gazely a spoustu ptáků. Do lodge se vracíme kolem půl šesté.
7. den (11.6.2010)
Hned po snídani vyrážíme na severozápad k národnímu parku Nakuru, alkalickému jezeru známému především díky množství plameňáků. Je to nějakých 75 km a cestou se ještě zastavujeme u kráteru Menengai. Nakuru jsme si opravdu užili. Mraky plameňáků, nosorožci černí i bílý, buvoli, zebry, školní výlety černoušků a spousta dalších. Při odjezdu z parku neodoláme a nakupujeme pár suvenýrů. Smlouvání je nutností a je dobré začít mnohem níž, než je člověk ve skutečnosti za vybraný výrobek ochoten zaplatit. Do Lodge se vracíme kolem šesté.
8. den (12.6.2010)
Brzy ráno vyrážíme na jih do rezervace Masai Mara. Chvíli si
užíváme nové asfaltové silnice, ale netrvá příliš dlouho a kodrcáme se po
rozbitých prašných cestách. Něco před třetí přijíždíme do Ol Moran Tended Camp.
Je to menší camp, vzdálený jen pár minut jízdy od brány rezervace Masai Mara.
Je celkem pohodlně zařízený, el. však jde jen k večeru a k ránu. Dáváme
si pozdní oběd
a navečer ještě vyrážíme do přilehlé Masai Mary.
9. den (13.6.2010)
Dnes vyrážíme už v půl sedmé ještě před snídaní do parku. Do sbírky fotek přidáváme geparda, hyeny, šakaly a další. V devět se vracíme na snídani a kolem půl jedenácté se vydáváme do blízké vesnice Masajů, která má kolem 200 obyvatel. Poté ještě navštěvujeme místní školu, kde dostáváme nějaké informace od jednoho z učitelů. Školní docházka je v Keni povinná, je ale neděle, tak máme aspoň klid.
Před jednou se vracíme na oběd do campu a ve čtyři opět vyrážíme do Masai Mary, kde tentokrát potkáváme lví rodinku se spoustou koťat.
10. den (14.6.2010)
V půl osmé ráno vyjíždíme na celodenní výlet po Masai Maře. Jedeme směrem na jih až k hranicím s Tanzánií. Čím dále se dostáváme, tím více začíná tráva žloutnout. Po mnoha zastávkách u mnoha zvířecích obyvatel začínáme narážet na první, zatím jen několika set kusová stáda pakoňů, kteří po právě skončivším období dešťů migrují v dlouhých řadách z jihu z tanzánského Serengeti daleko na sever. Zastavujeme se také v nejstarší Lodgi v Masai Maře, v Keekorok Lodge, která pochází z roku 1965. Je zde i velký obchod se suvenýry s pevnými cenami, které jsou ale i tak nižší, než se nám kde podařilo usmlouvat, takže nakoupit tady se rozhodně vyplatilo.
Cestou zpátky nás ještě ohromuje více než sto kusové stádo slonů, ale po celodenním drkocání po místních prašných cestách jsme rádi, když před čtvrtou dorážíme zpátky do campu a už se můžeme jen válet.
11. den (15.6.2010)
Dnes opět vyrážíme velmi brzy, něco před sedmou. Tentokrát se vydáváme na jih do tanzánského Serengeti. Přestože je Tanzánie co by kamenem dohodil, čeká nás celodenní cesta, protože nejbližší fungující hraniční přechod je vzdálen nějakých 300 km. Naše cesta zpočátku kopíruje cestu Masai Marou z předešlého dne, ale k našemu údivu v místech, kde jsme včera potkali sotva pár stovek pakoňů jsou jich dnes statisíce. Překvapeni jsou očividně i naši řidiči. Na takové množství je prý ještě hodně brzy. Každopádně jsme rádi, protože je to nezapomenutelný zážitek.
Přejíždíme řeku Maru a před polednem opouštíme hranice parku. Následuje šílená cesta velmi zaostalými oblastmi Keňi, přičemž pojem cesta není úplně správný výraz. Leckdy je totiž „cestu“ lepší objet buší. Po výměně dvou proražených kol a hodně vyčerpaní z úmorné jízdy konečně přijíždíme na hranice. Na keňské straně vyplňujeme výstupní formulář, vstupní formulář na tanzánské, platíme 50 USD za vízum, měníme auta a řidiče a s úlevou vyjíždíme po slušné asfaltové silnici do Serengeti.
Brzy si všímáme pozitivní změny. Tanzánie je na první pohled mnohem čistší, než Keňa a když zastavíme, nejsme obsypáni pouličními prodavači nabízejícími suvenýry.
Po cca dvou hodinách přijíždíme k Serengeti.
Z dálky nás vítají stepní požáry, ale průvodce nás ujišťuje, že se nejedná
o nic výjimečného, ani nebezpečného. Další zhruba hodinu a půl trvá cesta od
vjezdu do parku do Mbalageti Lodge, kam dorážíme něco před sedmou. Lodge je
velmi luxusní
a odpovídají tomu i ceny. 2dl vína 7 USD, pivo 4 USD, ale stojí to za to.
Dáváme si výbornou večeři a utrmáceni uleháme do velkých pohodlných postelí.
12. den (16.6.2010)
Po snídani v osm ráno znovu vyrážíme za poznáním. Opět potkáváme tisíce pakoňů, ale největší zážitek je tentokrát asi sedmdesáti kusové stádo hrochů válejících se u blízké řeky. Kolem druhé se vracíme do lodge na oběd, přičemž nás čeká zjištění, že nám paviáni vyrabovali pokoj. Nic ale naštěstí nezničili. Ve čtyři vyjíždíme na další projížďku parkem, ale jsme neustále atakováni příbuznými našich ovádů, kteří se do otevřeného auta slétají jak na hostinu, takže to po hodině nevydržíme a vracíme se zpět.
13. den (17.6.2010)
K ránu nás budí celkem slušné zemětřesení, ale lodge stojí, tak znovu usínáme. Po snídani pak vyrážíme na další cestu, tentokrát ke kráteru Ngorongoro. Je to největší sopečný kráter na světě. Hranice Serengeti opouštíme něco před druhou a na naší cestě se zastavujeme ještě u rokle Oldupai (také Olduvai), která je označována jako kolébka lidstva. Prohlížíme si zde malé muzeum, nad okrajem rokle posloucháme výklad místního průvodce a vyrážíme dál. Cesta začíná stoupat až dorážíme k okraji kráteru který ale nejprve téměř celý objíždíme, abychom se dostali do Ngornogoro Farm House (1600m.nm.), kde budeme ubytováni. Do samotného kráteru vyrazíme až zítra. Jsme dost vysoko a tak projíždíme ekosystémem mlžného pralesa, což je oproti pláním Serengeti obrovský rozdíl. Před šestou se konečně ubytováváme v bungalovech opět s velmi vysokým standardem.
14. den (18.6.2010)
Do rezervace Ngorongoro vyrážíme v sedm. Počasí nám dnes moc nepřeje. Je mlha a zima a tak se balíme do masajských přikrývek z příslušenství našeho auta. Asi po hodině a půl přijíždíme ke vjezdu do kráteru a sjíždíme na jeho dno. Kolem poledne se počasí konečně umoudřuje a tak si užíváme dalších blízkých setkání. Ve dvě odjíždíme zpět na farmu.
15. den (19.6.2010)
12 hodin jízdy autem z Ngorongoro do Nairobi, asi 11 hodin posedávání po letištích, 8 hodin v letadle, ještě hodina autem z letiště domů a konečně sprcha.
Po těch dvou týdnech v Africe si v Čechách přijdu docela nesvůj, je to úplně jiný svět...
Pár tipů a zajímavostí:
- skvělé víno i dobré pivo
- biolit je neocenitelný
- afričanky jsou sexy
- ptáci nemají rádi bílou
- nelézt nikde venku do vody, místní nemocnice jsou plné turistů, co to zkoušeli
- je problém vyměnit dolary starší než z r. 2000 a pro bankovky pod 50 USD je obvykle horší kurz
- prvotní cena nabídnutá při smlouvání je vždy značně přemrštěná a lze při troše trpělivosti minimálně o polovinu i více usmlouvat. Vždy začněte mnohem níž, než jste ochotni zaplatit.
